Kolej do nebe
27. 2. 2008
Každá nová generace v naší společnosti už po
staletí hledá způsob jak vyjádřit svojí jedinečnost, nebo spíše svojí odlišnost
od generace předchozí (rozuměj: rodičů). Každý mladý člověk dojde ve svém
životě do bodu, kde se musí osamostatnit od jejich vlivu a začít žít vlastní život. Někoho okolnosti donutí
dospět velmi rychle a někomu se to možná nepodaří vůbec. Výrazem tohoto procesu
emancipace se může stát v podstatě cokoliv – od odbarvené hlavy až po drogovou
závislost – důležitý je pocit, že jsem ničím výjimečný, jiný než ostatní.
Naprostá většina mladých lidí ale paradoxně najde svojí odlišnost až
v partě lidí, kteří mají svůj zavedený životní styl(např. skejťáci,
technaři, huliči marihuany v horším případě hnutí jako Skinheads a pod.) a
vlastně místo vlastní cesty ochotně následují ostatní.
Vždycky se ale vyskytne i několik jedinců kteří smysl života nenaleznou a takzvaně nikam nezapadnou a marně hledají přátelství, lásku a pochopení. Lidský život je především životem ve společnosti a společnost jako taková dokáže být neuvěřitelně krutá. Kdo by mi snad nevěřil, ať si dojde koupit dnešní noviny – tam je příkladů spousta. Co ale potom s takovým životem? Už jste někdy stáli u okna, podívali se dolů a říkali si, jaké by to asi bylo prostě zavřít oči a skočit…Myslím si, že málo kdo nikdy nezažil podobný pocit. Většinou je to však jenom vteřinový záblesk a pud sebezáchovy nás rychle vrátí zpátky na zem. Co se ale stane, když v takovém okně stojí člověk, který ztratil veškerou naději a iluze o životě, to si nejspíš dokážete představit sami.
Tenhle film se pokouší ukázat osudy lidí, kteří stojí na římse a zdánlivě tu není nikdo, kdo by je strhnul zpátky do bezpečí a zároveň se snaží ukázat, že takovým člověkem na římse se může stát opravdu každý z nás. Vypráví o lásce, o smrti a potřebě najít sám sebe a svoje místo mezi ostatními lidmi. Doufám, že ho ale nikdo nebude brát příliš vážně. Protože ten, kdo bere všechno moc vážně i v živote má k naší římse blíž, než by se komukoliv na první pohled zdálo a pak stačí i malá chybička a všechno je najednou jinak…
Vždycky se ale vyskytne i několik jedinců kteří smysl života nenaleznou a takzvaně nikam nezapadnou a marně hledají přátelství, lásku a pochopení. Lidský život je především životem ve společnosti a společnost jako taková dokáže být neuvěřitelně krutá. Kdo by mi snad nevěřil, ať si dojde koupit dnešní noviny – tam je příkladů spousta. Co ale potom s takovým životem? Už jste někdy stáli u okna, podívali se dolů a říkali si, jaké by to asi bylo prostě zavřít oči a skočit…Myslím si, že málo kdo nikdy nezažil podobný pocit. Většinou je to však jenom vteřinový záblesk a pud sebezáchovy nás rychle vrátí zpátky na zem. Co se ale stane, když v takovém okně stojí člověk, který ztratil veškerou naději a iluze o životě, to si nejspíš dokážete představit sami.
Tenhle film se pokouší ukázat osudy lidí, kteří stojí na římse a zdánlivě tu není nikdo, kdo by je strhnul zpátky do bezpečí a zároveň se snaží ukázat, že takovým člověkem na římse se může stát opravdu každý z nás. Vypráví o lásce, o smrti a potřebě najít sám sebe a svoje místo mezi ostatními lidmi. Doufám, že ho ale nikdo nebude brát příliš vážně. Protože ten, kdo bere všechno moc vážně i v živote má k naší římse blíž, než by se komukoliv na první pohled zdálo a pak stačí i malá chybička a všechno je najednou jinak…
V Praze
23.10.2005
Náhledy fotografií ze složky Kolej do nebe
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář